Starelova cesta

24. května 2012 v 19:41 | Starel |  Výpravy a příběhy
Starel, beze stáda, sám a opuštěný přečkal divokou bouři. Co se to stalo? Pamatoval si jen blesky, hromy, déšť a bolest. Něco rozbilo ohradu a on utekl z jezdeckého centra. Nevěděl co dělal. Teď byl sám, vyčerpaný a hladový. Les, ve kterém se ocitl byl plný hustého jehličnatého porostu. Starel se vydal skrz houští a objevil louku. Alespoň že tak. Najedl se, napil z kaluží a naplněn novou energií vyrazil. Cestou míjel povolným klusem les a sem tam nějakou mýtinu. Po pár hodiních vytrvalého běhu se Starel zastavil a spatřil klisničku. Byla krásná, dlouhá vlnitá hříva jí splývala po těle pokrýtém kaštanovou, hedvábně jemnou srstí. Nemohl uvěřit svým očím. Kolem klisny jakoby nějaká aura zářila, jakoby to byl pouhý přelud. Starel, zhipnotyován její krásou přistoupil blíže, šlápl ovšem na větvičku a ta se s tichým práskotem zlomila. Byl to zvuk tichý, ale klisnu vyděsil, jako by z pušky střelili. Odběhla pryč a zbyly po ní jen otisky kopyt v bahně. Starel se za ní okamžitě vydal. Přestože to byl hřebec rychlý a nejčastěji vítězil, klisnu, zvyklou na hrubý terén neměl šanci dohonit. Jyní kůň by na takové cestě jistě vypadal legračně, ba zvláštně, ale ona, ona vypadal jako víla tančící po paloučku. Zmizela mu v houští. Když do něj vběhl, zamotala se mu hlava. Musel se vrátit. Klisna utekla, ale stejně co by bylo, kdyby jí dohonil? Začal v lese vytrvale trénovat, aby příště klisnu dohonil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama